8. 6. 2010

Modelové utkání přípravek s komentářem

Utkání bylo natočeno jako ukázka organizace a způsobu řízení přípravkových kategorií na Pražském semináři, kde byly představeny a diskutovány změny v přípravkových kategoriích. V komentáři není řečeno zdaleka vše co je možné ve hře sledovat, ani co by bylo vhodné říci jako argumentaci pro podporu nového modelu. Film, který naleznete na webové televizi ČMFS (v sekci Metodická videa) doplňuje informace, které jsou obsahem Obhajoby systému rozvoje mládeže a pravidel podle nichž je doporučeno utkání hrát.
Je zde samozřejmě mnoho detailů, které mohou celkové situaci pomoci. Uvedeme dva příklady z mnoha, které stejně jsou diskutovány již v oné „obhajobě“ 
1. Míč číslo 3 je logickou variantou z hlediska věku a vyspělosti hráčů přípravek.

Zdravotní aspekt

Z vědeckých výzkumů či studií vyplývá dlouhodobě jednoznačná tendence ke svalovým disbalancím u fotbalistů již v dětském věku a tato zdravotní indispozice, může znamenat dlouhodobé problémy, ba i ukončení aktivní hráčské činnosti dříve než začala. Příčiny jsou ve spojitosti následujících problémů: 

1. nedostatečná všeobecná pohybová průprava ve spojitosti s ranou specializací. 

2. Převažující výrazná lateralita hráčů ve spojitosti s těžkými míči pro nejmladší věkové skupiny přípravek.

Pokud vše spojíme do soustavné časové osy, vyplývá nám z toho, že dlouhodobě zatěžujeme hráče v nerovnoměrném svalovém vývoji a v mnoha případech tak ovlivňujeme negativně jejich zdravotní stav. 

Učební aspekt

Co se týče způsobu motorického učení a jeho dopadu na nervosvalovou koordinaci, pak je zjevné, že věku by měly být pomůcky a tedy i míče přizpůsobeny nejen váhově, ale i objemově. Tak jako v jiných sportovních disciplínách jsou pomůcky přizpůsobeny věku, schopnostem a tělesným proporcím. ( např. kratší lyže pro děti, hokejky atd.) Pokud chceme učit ty samé pohybové vzorce, které budou stejné jako v dospělosti pak by měl mít míč proporční velikost s vývojem dětí. Naše republika má výhodu ekonomicky stabilního státu a směrem k africkým a jihoamerickým zemím, bychom měli pečovat o tyto detaily, kterými soupeříme s odlišnými genetickými i kulturními předpoklady. I v jiných zemích např. Itálie, Anglie či USA, jsou tyto detaily součástí programu rozvoje. 

2. Počet zapojených hráčů
Pokud je stanoven počet hráčů 4+1 či 5+1 na hřiště a my máme dostatečný počet hráčů na to abychom mohli sehrát utkání na dvou či více hřištích. Měli bychom to udělat, protože cílem je nechat hráče hrát, nikoliv střídat. V této souvislosti je vhodné pokud se trenéři domluví „nezavrhnout „ variantu dvou či více hřišť jen proto, že nám chybí jeden hráč. To by bylo byrokratické popření samotné podstaty výchovy mládeže k pohybu a k lásce k fotbalu. Pokud se budeme takto chovat, nemůžeme se divit, že nám děti z fotbalu odcházejí.
Nebudeme zde uvádět další a další příklady, které jsou rozebrány a řešeny vpravidlech uvedených v „Obhajobě“ na stránkách 5-14. Nejde o pouhý výčet pravidel, ale zároveň o pedagogicko-organizační manuál nápomocný trenérům a rozhodčím ve vedení utkání. Pravidla jsou uvedeny v maximalizované podobě, proto aby mohly ovlivňovat i v detailech ty, kdo je čtou a neklouzaly pouze po povrchu.

Pomožme rozvoji našeho fotbalu tím, že nebudeme pouze klouzat po povrchu!